Síla přátelství - SP-Milý společník Draco

„Jdem zatím do knihovny?“ zeptala se Mellie, ale Meredith řekla: „Ne! Ještě tu nejsme ani jeden den a už chceš jít do knihovny! Prozkoumáme hrad!“
„Tak fajn, ale jestli zabloudíme tak je to na tobě!“ prohlásila Mellie a vyšly.
Po několika minutách došly do umývárny Ufňukané Uršuly.
„Tak tady je vchod do Tajemné komnaty… je divný tady stát…“ povzdechla si Mellie, když si stoupla před kohoutek, na jehož boku byl zobrazen had.
„Přesně… jen by mě zajímalo, kde je Uršula!“ zasteskla si Mer.
„Já jsem ráda, že tu není… jinak by nás rušilo její kvílení!“ zasmála se Mellie.
„Jo… asi máš pravdu! Kam jdeme teď? Zkusíme zakázanou chodbu ve třetím patře?!“ chtěla vědět Mer a Mellie jen vzrušeně přikývla.
„Tak a jsme tady! Myslíš, že je tam Chloupek?“ otočila se Mellie na Mer.
„Přinejhorším mu zazpíváme!“ prohlásila Mer.
„Chudák malej!“ zasmála se Mellie.
„Tsssssss… to není hezký, Isinko!“ pokárala ji Mer.
„Já jsem Mellie, Mer!“ odsekla Mellie, přistoupila ke dveřím a prohlásila: „Perspicientia dia!... V klidu… spí! Teda aspoň to tak vypadá!“
„Tak to tam nejdu!“ odmítla Mer a Mellie s ní souhlasila, protože to bylo skutečně velké riziko.
„Hele Mer, není trochu nápadný, že si tady chodíme úplně normálně, zatímco bysme neměly vědět ani jak se jde ze Vstupní síně do Velké síně?!“ řekla najednou Mellie, když kolem nich prošla skupinka nebelvírských studentů a vrhali na ně podezřívavé pohledy.
„A víš, že je?! Co podnikneme?!“ zeptala se Meredith, „Už vím, zeptáme se někoho!“ prohlásila Mer a šla do náruče několika zmijozelským studentům, ale Mellie ji zarazila: „Jich se neptej!“
„Proč ne?“ nechápala Mer.
„Počkejme chvilku…“ zašeptala tajemně Mellie, když parta chlapců a dívek za šestého a sedmého ročníku, v jejichž čele šel šedooký blonďák.
„Ááááá koho to tady máme?! Čerstvá zmijozelačka a zahazuje se s pitomcema z jinejch kolejí! Ts ts ts Matthewsová tohle se koleji nedělá! Nemyslím si, že se to bude ostatním ze Zmijozelu líbit!“ prohlásil blonďák útočně a výhružně se před dívky s ostatními postavil.
„Ááááá Malfuj! Právě jsem se tě chtěla zeptat na cestu! Nevíš jak se jde do země neslušně zvané prdel? Rády bychom tě tam s Mer poslaly! Určitě by se ti tam moc líbilo!“ odsekla ledově Mellie. Malfoy zrudl vzteky, otočil se na podpatku, ale ještě stihnul ukázat na dívky neslušné gesto, a pak s ostatními odešel a nesl se jako páv.
„Tak tohle bych od tebe nečekala, Mellie!“ prohlásila Mer a poplácala ji po zádech.
„Díky! Tak jdeme, chtěla bych si ještě zajít na kolej!“ prohlásila Mellie.
„Tobě tohle nevadí?! Myslím to, že je takovej...“ nechápala Meredith.
„Já to zvládám! Jdeš taky?! Pokud vím, tak tohle je Buclatá dáma!“ pozastavila se Mellie u obrazu dámy v růžových šatech.
„Jo je! Harry říkal, že je někdy fakt protivná! A že prý, když se opije tak zpívá a probouzí celej hrad!“ zašeptala Meredith a obě se začaly smát.
„Já nic nechci! Jdem to tý Vstupní síně?!“ zeptala se Meredith a Mellie jen kývla a šly dolů.
„Já zdrhám! Počkej tady na mě!“ prohlásila Mellie a rozeběhla se směrem ke sklepení až do své společenské místnosti, kterou rychle proběhla a vběhla do ložnice, kde popadla cestovní hábit, který už její kamarádka měla, a nějaké peníze a vrátila se zpět k ní.
„Peter tu ještě není?!“ zeptala se Meredith, neboť jeho urostlou postavu nikde ani koutkem oka nezahlédla.
„Ne! Ale určitě za chvilku dorazí! Už se nemůžu dočkat!“ prohlásila Meredith.
„Nákupů nebo Petera?“ poškádlila ji Mellanie a Meredith do ní drcla loktem: „Jistěže obojího! Ten Peterův sexy zadek si nemůžu nechat ujít! A kouzelnický nákupy byly mým snem!“ Mellie se po jejích slovech rozesmála a Mer se k ní přidala.
„Co je tady k smíchu?! Chci se taky zasmát!“ prohlásil Peter, který tam právě přišel a sledoval jak Meredith s Mellie náležitě zrudly a nemají se k odpovědi.
„To je jen takový momentální výpadek! Prostě normálka!“ prohlásila Mellie, když se vzpamatovala.
„V tom případě můžeme vyrazit, ne?!“ prohlásil Peter a vyrazili společně z brány na školní pozemky.